Lokomotivy

Roco rozšiřuje TT (1:120) výrobu a koupilo firmu Kuehn Modell Předání celé výroby TT od Kühn Modell & Digital do ROCOSpolečnost Kühn Modell & Digital se skládá ze dvou obchodních oblastí: modelové železnice (rozchod TT a N) a digitální elektroniky.V roce 1998 jsme začali dodávat první digitální produkty, jako je dekodér lokomotivy T120 pro modelová železnice. Myšlenka na výrobu vlastních modelů kolejových vozidel vznikla v roce 2004. O dva roky později dodala firma Kühn první ze šesti oznámených lokomotiv - BR 110.1 DB a BR 211 DR. Sortiment jsme pak průběžně rozšiřovali. Samostatný kolejový systém byl přidán v roce 2010. Tím se společnost Kühn Modell & Digital stala kompletním dodavatelem měřidel TT. V říjnu 2023 předá Kühn Modell & Digital celé portfolio forem TT společnosti ROCO. To znamená, že v budoucnu budou mít příznivci modelové železnice přístup ke 40 produktů ROCO s vlastním kolejovým systémem v obvyklé úrovni detailů. Dřívější produkty od Kühn Modell & Digital jsou tedy stále dostupné pod novým názvem. S tímto důležitým rozšířením našeho sortimentu v oblasti TT očekáváme růst tržeb o přibližně 2 miliony eur. Jsme velmi potěšeni, že můžeme od Kühna převzít celé produktové portfolio i všechny nástroje a přístroje, uvedli jednatelé společnosti Modelleisenbahn GmbH Irmtraud Königshofer, Björn Döring a Erwin Negeli z úspěšného obchodu. Tak to vidí zakladatel společnosti Torsten Kühn: "Vím, že svou životní práci, svůj TT program, přenechávám do dobrých rukou, a proto pro mě loučení není tak těžké."První představení nového programu ROCO TT se uskuteční na konci září na veletrhu „Modell-Hobby-Spiel“ v Lipsku. Katalog:  https://www.roco.cc/Kataloge/20230928_ROCO_TT_catalog.pdf  Novinky TT jsou už jsou u výrobce objednané, jak budou naskladňování tak je budu přidávat na e-shop.

Automatické spřáhlo pro zahradní železnici G ( PIKO, LGB, Train Line 45). Se skládá z pohonu a mechanické jednotky. Pohon je malý miniaturní motor s integrovanou řídicí elektronikou jednotkou. Pomocí malé motoru spojovací hák odpojuje a připojuje vagony.  Současně spodní část  držáku je tlačena dopředu a odpojí i hák který je namontovaný na vagonu a odpojí snadno. Připojení: Připojení automatického spřáhla je asi 30 cm dlouhým kabelem s konektorem. Který se připojí k dekodéru. Napájení vyžaduje 16 – 22V s maximálním 200mA stejnosměrného napětí usměrňovače .

Více než čtvrtina předválečného německého parku elektrických lokomotiv nebyla po skončení druhé světové války použitá k provozu. Stejně jako Říšskoněmecké dráhy ve dvacátých letech i Německé spolkové dráhy v této době zavedly úplně nový rozvrh standardních typů parních, motorových a elektrických lokomotiv.  Nejprve bylo vyrobeno pět prototypů s uspořádáním pojezdu Bo-Bo a s různými typy pohonů s některými dalšími rozdíly, ačkoliv v mnoha rozměr šlo o velmi podobné stroje. Tehdy bylo také jasné, že spojnicový převod už není životaschopný a schůdný u rychlík lokomotiv pro hlavní trat. Alternativou tu byly všechny druhu pohonu náprav. Alsthonova univerzální spojka na 001, Siemensova gumová prstencová spojka na 002 a dvě formy diskového pohonu, a to Brown-Boveri na 003 a Sécheron na 004 a 005. Dalším cílem bylo, aby finální výrobní linka měla co nejvíce standardních součástek. Podíleli se na tom výrobci Henshel, Kraus-Maffeit a Kruoo spolu s elektronickými společnostmi jako například AEG, Brown-Boveri a Siemens-Schuckert. Konečným cílem bylo postavit lokomotivu, která bude všestranná a spolehlivá pokud jde o funkci. Po rozsáhlých srovnávacích zkušeností bylo prvním výsledkem 200 lokomotiv řady E10  se Siemensovou prstencovou spojkou odpruženo gumou, čtyřmi nosově zavěšenými motory a transformátory při regulaci napětí primární straně transformátorů. Průměr náprav byl 1250 mm. Práce na řadě E10, která slučovala rozsáhlé francouzské, německé a švýcarské zkušenosti, byla ve skutečnosti základem pro další vývoj německých elektrických lokomotiv. Technické informace: Typ: Elektrická lokomotiva pro expresní dopravu cestujících Uspořádání pojezdu: Bo-Bo Výrobce: Napájení: stejnosměrný proud o napětí 15 kV a kmitočtu 16 2/3 Hz z vrchního vedení Pohon a výkon: čtyři stejnosměrné trakční motory namontované na rámu a zavěšené na nápravách o výkonu 3620 kW (49855 k) Tažný síla na háku: 275 kN Maximální rychlost: 150 km/h Celková hmotnost: 85 t Celková délka: 16490 mm Rozchod: 1435 mm Model G: Firma LGB přišla už v roce 2013 s modrou variantou E10 k.č.: 20720, u tohoto modelu byli použiti nové podvozky s motorem na horu, ale tato varianta nebyla moc spolehlivá . Tak v roce 2014 přišla firma LGB – Märklin s novou zelenou verzi BR 139 k.č:  20755 která bude mít úplně nový podvozek, všechna kola budou poháněny. Hned z výroby bude osazena MZS dekodérem a zvukem.

Vlaková souprava dvounápravových  autobusů DB řady VT 95,  byla vyrobena v obrovském množství pro železniční zprávu: Německá spolková dráha DB. Soupravy autobusů vyrobila firma Uerdingen a byli určeny pro venkovské spoje na železnici, ke snížení všech nákladů na provoz.  Každý tento autobus měl pod podlahou dva samostatné vznětové motory s mechanickým náhonem nápravy. Vnitřní prostor byl otevřený, takže cestující měli krásný výhled čelnými okny ve směru jízdy. Jízda nebyla pohodlná, protože ještě nebylo vynalezeno dlouhé kloubové zavěšení skříně ani nebyli zavedeny hydraulické tlumiče. Kolejové autobusy často jezdily s jedním vláčním vozem stejného vzhledu. Bylo možno sestavovat až čtyř vozové soupravy. Technické údaje: Typ: přeprava cestujících na vedlejších a odbočujících tratí Uspořádaní pojezdu: A-A Pohon a výkon: dva šestiválcové vznětové motory o výkonu 112 kW (150k) Přenos výkonu: mechanický Nejvyšší povolená rychlost: 90 k/h Hmotnost: 27t Délka přes nárazníky: 13 950 mm Rozchod: 1435 mm Více obrázků na Google: zde Něco málo o modelu PIKO G – DB VT 95 Firma PIKO poprvé vyrobila tento model  už v roce 2009 v červené barvě. Od té doby bylo vyrobeno autobusy i jiných barevných mutacích. Model má dva samostatné motory v předním voze. Podvozky jsou na otáčivém kloubu. Sběrače proudu jsou upraveny tak aby pomáhaly podvozkům držet rovně na kolejivu v zatáčkách a přes výhybky.  V roce 2014 firma PIKO přišla s novinkou že se dá zakoupit samostatní přípojný vůz VS98 k.č.: 37690 v červeném provedení. 

U zahradní železnice není jen zábava ve stavbě tratě a prohánění lokomotiv po kolejišti. Je také potřeba provádět občasnou údržbu lokomotiv a vagonů. Musíte si uvědomit že venku jezdíte v prašném prostředí. Kde je vazelína tak se chytají malé částečky prachu a hned je na světě brusná pasta. Nejvíce brusnou pastou trpí uložení os v plastovém podvozku.  Jen zřídka jsou osy lokomotiv v podvozku usazená v kuličkových ložiscích. V tom to článku se zaměříme na údržbu lokomotivních podvozků. Od všech výrobců podvozků je jejich základní mechanika stejná, do detailů zasahovat nebudeme.  Správný zahrádkář v Géčku  jednou za rok rozšroubuje podvozek a vyčistí a promaže.  Převážně u všech podvozků se dá, jednoduše a ze spodu odšroubovat spodní víko. Poté ho můžete sejmout a začít čistit.  Vyčistíme všechna ozubená kola od staré a zaprášené vazelíny, také odstranit všechny nečistoty.  Vyndáme z uložení osy koleček a také vše očistíme od vazelíny a prachu, aby bylo vše čisté. Nezapomene důkladně vyčistit sběrací  botky od nečistot, v případě většího opotřebení botky samozřejmě vyměníme za nové. Po vyčištění se aplikuje mazací tuk k tomu určený, PIKO 36216 a nebo LGB 51020, na všechny pohyblivé části v podvozku. Z mazacím tukem není dobré to přehánět, aby se nevytlačoval za jízdy po zahřátí ven z převodovky. U parních lokomotiv při montáži musíte dbát na správně nasazení kol proti ojnicím, aby vše dobře fungovalo. Čepy ojnic u parních lokomotiv stojí za to lehce namazat malou kapkou oleje, třeba olejem LGB 50019. Tento olej je také výborný na mazání nápravových ložisek na vozech. Novinka Massoth olejnička s jehlou.

Brousicí lokomotiva od firmy LGB přišla poprvé na svět 1992- 1993 pod označením LGB 2067 v analogovém provedeni. Skoro po 10 letech v roce 2001 byla vyrobena druhá mutace brousicí lokomotivy. Tato lokomotiva byla už s výroby osazena digitálním dekodérem, katalogové označení 20670. Třetí varianta je také digitální v novém barevné provedení pod označením 21670. Začala se vyrábět v roce 2007. Brousící lokomotiva je osazena 2 motory. Jeden motor pohání soupravu vpřed a zad. Druhý motor pohání brousicí zařízení. Brousicí zařízení pohání brousící kola, které se točí obráceně proti jízdě lokomotivy. Broušení se provádí jen jízdou v před. Rychlost otáček brousicích kol se dá plynule měnit, ovládání je v horní části kabiny. Lokomotiva je kopie lokomotivy která se používá po celém světe. Brousicí lokomotiva není vhodná pro niklované koleje. Délka: 435 cm,  hmotnost: 2,9 kg

Firma PIKO představila na jaro 2015 novou parní lokomotiva BR 24 s tendrem katalogové číslo 37220. Lokomotiva má označení DB 24 054. Pro tuto lokomotivy firma PIKO použila stejný podvozek jako u parní lokomotivy BR 64. Celá lokomotiva je krásně propracovaná. Přední vrchní osvětlení na kotly je lépe přiděláno než u BR 64, už se neklepe a jsou použity led žárovky. Kabina není osvětlená. Všechna elektronika je uložena uvnitř tendru. Také je vybavena kouřovým generátorem. Pár řádku o historii lokomotivy. Parní lokomotiva BR 24 byla v počtu 95 kusů vyrobena v letech 1928 až 1940. Lokomotiva byla původně určena pro dlouhé ploché úseky tratí v západním a východním Prusku. Výroba probíhala u výrobců, Borsig, Hanomag, Heschel, Krupp, Linke-Hofman a Schichau. Stejně jako model Piko, má i skutečná lokomotiva, shodný kotel, pojezd, válce, přední běhoun s lokomotivou BR 64. Z důvodu rozložení hmotnosti byl kotel poměrně daleko vepředu. Hmotnost lokomotivy byla 52 tun a maximální rychlost 90 km/h. Po roce 1945 byly zbývající lokomotivy rozděleny pod správy DR-4 ks, poslední v provozu do roku 1970, DB-47 ks, v provozu do roku 1966, PKP-34 ks, poslední v provozu do roku 1976. Do dnešních dnů přežily pouze čtyři muzeální kusy a to tři v Německu a jeden v Polsku.

Parní lokomotiva polní dráhy v epoše III. Lokomotiva pro polní dráhy byla vyráběna ve firmě  Orenstein & Koppel ve velkém množství. Tato parní lokomotiva byly široce používána v průmyslových, polních a lesních úzkorozchodkách. Model LGB k.č. 24140 je propracován do mnoha detailů a potištěný textem. Motor s převodovkou jsou nový model, obě nápravy jsou poháněné byly překonstruovány z dřívějších verzí tohoto modelu. Dále je model vybaven figurkou strojvedoucího a věrně zpracovanou kabinou. Délka přes nárazníky je cca 21 cm. Model nemá žádné osvětlení a je provedení analog 24V DC.

Podvozky od firmy PIKO nejsou přizpůsobené k používání k velké zátěži. Největší problém je vedení elektrického proudu od sběračů s kolejí k dekodéru nebo k motoru. Když se lokomotiva dlouhodobě přetěžuje tak v podvozku pod plíčkami vzniká odpor, tím pádem teplo. Teplo je tak vysoké, že se taví plast, který se rozteče pod plíškem. Po to plíšek vůbec nepřevádí elektrický proud a lokomotiva nejede. Zatím nejlepší podvozek má parní lokomotiva BR 24 a BR 64.

Firma PIKO připravila pro rok 2016 novinku v podobě mohutné šestinápravové dieselové lokomotivy DR 132 přezdívkou Ludmila. V roce 1970 byly z bývalého Sovětského svazu do NDR dodávány univerzální traťové lokomotivy řady 130. Byly určeny jak pro osobní, tak pro nákladní dopravu. Pro DR bylo v letech 1970 až 1982 dodáno 873 těchto lokomotiv, přezdívka Ludmila u řady 132 vznikla až po roce 1990. První lokomotivy neměly zařízení na vytápění osobních vlaků a tak se lokomotivy používaly jen v létě. Až v roce 1973 byl výrobce schopen dodat lokomotivy z elektrickým ohřevem pro osobní soupravy. Lokomotiva měla dva třínápravové podvozky a byla konstruována na rychlost 140 km/h, ale rychlost se u různých verzích spíše snižovala na 100 a 120 km/h. Lokomotivu pohání čtyřtaktní vznětový šestnácti válec s elektrickým přenosem výkonu. Motor je přeplňovaný turbodmychadlo o výkonu 3000 koní. Na našem území jezdily zkušebně dva kusy těchto lokomotiv označené jako T679.2. Trvalé působiště měli v depu Brně-Maloměřice. V provozu na našich tratích se však dlouho neohřály a po čtyřech letech byly na trvalo odstaveny, pro přílišnou atypičnost. Devadesát kusů těchto lokomotiv bylo dodáno také pro Bulharskou železnici, ale nejvíce jich jezdilo na tratích DR. Po sjednocení Německa byly lokomotivy označeny jako DBAG 230, 231 a 232. Po té spousta Ludmil prošlo rekonstrukcí a v provozu jsou do dnes. Vzhledem ke konstrukci a celkové váze téměř sto třicet tun, byla použitelnost lokomotiv omezena pouze na hlavní tratě.   Dnes byla naskladněna novinka diskové lokomotivy, pod přezdívkou Ludmila – PIKO 37580.  Je to překrásný model, ale jeho délka dosahuje přes nárazníky úctyhodných 72 cm.  Oblouky R1 a výhybky R1 projíždí bez problémů, ale pro tuto lokomotivu je i výhybky R5 malá. Firmy PIKO  v G měřítku poprvé připravila model, hned z výroby který má přípravu na kouřový generátor. Také je poprvé přes o okýnka vidět vybavení strojovny v lokomotivě. Model je vybaven bílím a červeným osvětlením, které se mění dle směru jízdy. Do kabiny se musí osvětlení domontovat. Dá se použít osvětlení PIKO 36017. Podvozek má uložené nápravy na ložiskách. Opět v podvozku chybějí uhlíky na sbíraní proudu z kol. Lokomotiva je analogová bez zvuku.